2005-07-06 Evropský parlament odmítl směrnici o softwarových patentech

Z FFII.cz
Přejít na: navigace, hledání

Pozadí

Šestého července 2005 odmítli poslanci Evropského parlamentu (EP) Směrnici o patentovatelnosti vynálezů realizovaných na počítači. Složitý a ne zcela čistý způsob, jakým se tento návrh do druhého čtení vůbec dostal, si zasluhuje samostatný článek (viz časová osa).

Návrh umožňoval Evropskému patentovému úřadu (EPO) pokračovat v zavedené (právně velmi pochybné) praxi udělování patentů na čistý software. Hlavní slabinou, která by to umožňovala, je tautologická definice-nedefinice pojmu "technický". V konečném důsledku by EPO mohl sám rozhodovat, co je technické a co ne. Věta: "Proto nejsou patentovatelné vynálezy zahrnující počítačové programy (...) a nevytvářejí žádné technické účinky nad rámec běžných fyzických interakcí mezi programem a počítačem, sítí nebo jiným programovatelným zařízením, v němž je tento program aplikován." proto nabízí pouze pocit falešného bezpečí, ve skutečnosti je bezzubá.

Skupina poslanců v čele se zpravodajem návrhu Michelem Rocardem (bývalý francouzský předseda vlády) podala několik pozměňovacích návrhů, které si kladly za cíl jasné vyloučení software z patentovatelnosti. Právní výbor Evropského parlamentu (JURI) na svém zasedání 20. června většinu těchto návrhů nedoporučil ke schválení a v textu směrnice provedl pouze kosmetické změny. Česká poslankyně Zuzana Roithová spolu s Polákem Jerzy Buzkem (bývalý předseda polské vlády) podala následně sadu 21 vlastních pozměňovacích návrhů, které měly (obdobně jako Rocardovy návrhy) vyjasnit text směrnice.

FFII (česká i mezinárodní) v průběhu jednání podporovala nejprve Rocardovy návrhy, poté sadu Roithové-Buzka. Ukázalo se, že počet poslanců, kteří by změny v textu směrnice podpořili, je poměrně vysoký. Výsledek hlasování byl na vážkách.

Hlasování

Bohužel, při projednávání se nejprve hlasuje o přijetí, nebo odmítnutí směrnice jako celku, až poté o pozměňovacích návrzích. Navíc ani schválení změn by neznamenalo konečné vítězství. Pozměňovací návrhy schválené EP totiž podléhají ještě proceduře dohodování s Evropskou komisí, tedy nebylo vůbec jisté, zda se do textu směrnice opravdu dostanou. Velký počet poslanců podporujících změny ve směrnici začal dělat vrásky velkým držitelům softwarových patentů a jejich europoslancům. Ti využili příležitosti a hlasovali pro odmítnutí. Finální postoj odpůrců softwarových patentů shrnuje výrok europoslance Othmara Karasa: "NE bylo především jedinou logickou odpovědí na nekonstruktivní postoj a na právně pochybné manévrování Komise a Rady, které vedlo k takzvanému Společnému postoji."

Pro odmítnutí směrnice tedy hlasovaly (až na několik výjimek) obě strany sporu. I to lze považovat za dílčí vítězství odpůrců softwarových patentů. Firmy, které by z patentů profitovaly, vynakládají několik let peníze na lobovaní, aniž by se dočkaly viditelných výsledků. To, že argumenty zvítězily (aspoň načas) nad mocí peněz, ukazuje, že demokracie na úrovni nejvyšších orgánů EU funguje. Sice se občas ztratí v byrokratické džungli (jako když Rada ministrů s Evropskou komisí prosazovala svou verzi směrnice do druhého čtení), ale zatím se pokaždé našla.

Odpůrcům patentování softwarových myšlenek přitom nelze vyčítat chybějící konstruktivní program. Všichni si uvědomují, že prudký vývoj v oblasti výpočetní techniky si žádá vymezení hranic patentovatelnosti a dříve či později se Evropa na nějaké úpravě shodnout musí. Proto by sabotování jednání bylo v konečném důsledku kontraproduktivní a hloupé.

Důsledky

Omítnutí špatné směrnice je jistě lepší než její přijetí. Není pravda, že by v současné době nebylo patentování vynálezů zahrnujících počítače nijak upraveno. Upravuje je článek 52 Evropské patentové Konvence z roku 1973. Podle tohoto dokumentu jsou softwarové patenty udělené EPO právně snadno napadnutelné.

Současný stav sice není ideální, avšak pro výzkum a vývoj je příznivý. Praxe EPO udělovat patenty téměř na cokoli ukazuje, že vynálezci se o udělení patentu bát nemusí. Majitelé patentů na skutečné vynálezy, které počítač pouze využívají (například elektronický systém ABS) se nemusejí bát ani znehodnocení svých patentů -- na této frontě se boj o patentování softwarový myšlenek nevede. Proto míra nejistoty majitelů je přímo úměrná míře toho, nakolik se jedná o patent na software. Software přitom chrání autorské právo, takže ani zde nejsou tvůrčí lidé bezbranní vůči pirátům a plagiátorům.

Co nás čeká dále? V rámci snahy o (jistě prospěšné) sjednocení patentového práva v rámci EU se softwarové patenty jistě objeví znovu. FFII (a s ní i malé a střední firmy) si vybojovaly oddechový čas, patentoví parazité naopak čas ztratili. Nejedná se ovšem o konec zápasu. Obě strany mohou stále vyhrát, obě strany mohou stále prohrát.

Související články